Hrozný doktor Švarc

V krajské nemocnici pracuje doktor Švarc proslulý úžasně rychlými diagnózami a dřevní empatií. Vypráví se, že jistý zámožný podnikatel, který už žil hodně dlouho a dost si užil, nevydržel hrozná letní vedra a musel být hospitalizován.  Takže leží v téhle nemocnici. Leží v nemocnici, na samotce a nad ním stojí jeho nepřiměřeně mladá žena v přiléhavých černých minišatech a teatrálně popotahuje. Na nose má černé brýle a před nosem kapesníček.  Muž na posteli je voskově bledý, zavřené, propadlé oči, strhané rysy, ústa otevřená, trochu sípe. Normálně zvučně chrápe, když spí. A taky je neoholený. Tvrdé strniště z šedých a narezlých drátků, dalo by se s ním šmirglovat.
Pokračování → 1 strana | 2 min

Writing is a form of personal freedom. It frees us from the mass identity we see all around us. In the end, writers will write not to be outlaw heroes of some underculture but mainly to save themselves, to survive as individuals. (Don DeLillo)

Lámání větve

Sobota odpoledne, Říp, poblíž pražské vyhlídky řádí děvčátko v ohnutém habru a snaží se ulomit houževnatou, zelenou větev. Opodál stojí rodiče.

MATKA: Nedělej to!
OTEC: Vylez tam vocať!
MATKA: Vylez tam vocať!
OTEC: Nedělej to!

Holčička je ignoruje a dál se soustředěně věnuje svému destruktivnímu poslání.

OTEC: To neulomíš!
MATKA: To neulomíš!
OTEC: Je to moc silný!
MATKA: Nejsi dost silná!
OTEC: To neulomíš!
MATKA: Padej tam vocať!
OTEC: Nejsi dost silná!
MATKA: Zas budeš zahnojená!
OTEC: Zase se ušpiníš!
MATKA: To neulomíš!
OTEC: Je to moc silný!
MATKA: Nejsi dost silná!
OTEC: To se nedá ulomit!
MATKA: To se nedá!
OTEC: Nemůžeš to zlomit!
MATKA: To nejde!

Po několika minutách se konečně děvčátko unaví a dere se z větví ven. Cestou k rodičům zakopne o klacek a nabije si.

OTEC S MATKOU UNISONO: Tak vidíš!

O dně České kotliny

Staří vyprávějí, že na dně České kotliny je malý otvor ucpaný obyčejným špuntem od umyvadla. Staří dále vyprávějí, že když se špunt vytáhne, je z díry slyšet bublání a cítit pach sirovodíku. Špunt prý po vytažení nelze vrátit – někdy je větší, jindy příliš malý. Jakmile je prý díra jednou odkryta, nelze ji znovu ucpat ani zasypat.

Nikdo neví, kde díra je a jestli je špunt stále v ní. Nikdo také neví, čemu měl špunt zabránit v odtečení. Někteří v této souvislosti poukazují na údajnou věčnou touhu Čechů po moři. Jiní pochybovačně nadhazují, že ať už to je cokoliv, jistě to už odtéká, pokud to už dávno neodteklo. Nikoho ale nenapadne ptát se, do čeho je to díra. V tom totiž mají Češi odjakživa absolutně jasno.

Přítelkyně – momentky z léta

Poprvé se ty dvě ukazují spolu na rockovém festivalu. Skupina Spektrum oslavuje čtyřicáté výročí. Obecenstvo v kotli je tak svérázné! Po internetu putují fotografie publika – skotačící bělovlasí a bělovousí muži v krátkých kalhotách a spousta dalších postav, jaké jinde neuvidíte. Možná si to místo zvolily právě pro to. Přišly, aby zapadly.

Té mladší může být devatenáct, starší o deset víc. Mladší má vlasy do půli zad (Žádná romantika, prostě nevěděla co s nimi; rostly, dokud jí je máma nezkrátila). Starší nosí ježka. Obě přišly v sukních dlouhých, až courají po zemi – nic pro horkou letní noc a rozpálené marshally.
Pokračování → 3 strany | 6min →

6. stránka ze 15« Začátek...45678...15 »