Týden domácí z domu doktora Fausta

SOBOTA

Obléci pracovní plášť a šátek. Koberec v salonku vyprášit plácačkou. Prkna v kuchyni vydrhnout sodou. Na záchod rejžák a mazlavé mýdlo. Nadávat. Parkety jak led vyleštit a nikomu o tom neříct. Čekat.

STŘEDA

Vydat se na trh. Nemoci najít boty. Nemoci najít klíče, šátek, košík, peníze. Zlobit se a volat otázky na celý dům. Naslouchat tichu. V kapse pláště najít kus papíru se seznamem. Nemoci najít brýle.

NEDĚLE

Ráno se pomodlit. Zůstat v noční košili. Celý den prolenošit, prohlížet si staré kalendáře. V poledne poslouchat meluzínu. Večer ohřát vodu. Celá se umýt. Zalehnout. Sfouknout svíčku. Hledět do tmy.

ÚTERÝ

Vařit, zapomenout pro koho. Odskočit pro něco, zapomenout pro co. Přemýšlet, co bylo včera. Nic si nevybavit. Zapomenout, kde jsem. Zabloudit v domě. Na konci chodby se uvidět v zrcadle. Vrátit se s majoránkou, nasypat si ji do polívky.

PÁTEK

K snídani si cikorku uvařit, vzpomínat na dětství. Dopoledne probloumat. Zalít muškáty, otrhat tymián. Vyjít na dvorek a vrátit se s prázdnou. Trochu se natáhnout a čichat k prstům od tymiánu. Otvorem ve stropě pozorovat oblohu. Těšit se, nevědět na co.

Ztracený automobil

Pokud jste dnes ještě nepřišli na žádnou zábavnou myšlenku, podívejte se na tuhle momentku. Osmdesát slov a spousta místa pro vaši filmovou představivost.


Novodvorská ulice stoupá do kopce. Jedna její část se podobá dlouhé úsečce zakončené dvěma kruhovými objezdy. Řidiči se zatočí na objezdu, překonají rovný úsek, zase se zatočí a mizí. Je to jako na dětském hřišti, jen horší.

Zaujal mě tu pohyb jednoho vozu. Jiné automobily hned za křižovatkou vyrazily vpřed. Rychle, neuroticky. Tenhle vůz projížděl objezdem vláčně a táhle, aby stejným, neměnným tempem plynul k další křižovatce.

Bylo mi velkým potěšením sledovat ho, jak se disciplinovaně šine k obzoru a celou cestu za sebou táhne přetržené vlečné lano.