Skok

Po nekonečné chodbě obřího nákupního centra tlačí mladá babička golfové hole – kočárek sedací s nákladem dvanácti kilogramů. Mladá babička – stará teta: vysoká, nohatá, ruce jak plácačky na rorýsy, vrcholová košíkářka, tělocvikářka s duší mozolnatou ranami medicinbalů. Kráčí svižně, míjí výlohy, silnýma nohama odstrkává svět, obchody s konfekcí, obchody s obuví, střevíce matné i lesklé, pouzdrové šaty, kolové sukně, střapaté bambule zimních čepic. Tváří se zachmuřeně; už dlouho si nedala gól. Pokračování → 1 strana | 2 min

Malá Houdiny

„To je ptáků! Mami podívej, kolik je tam ptáků! Mami, víš, proč tam sedí tolik ptáků kolem toho keře?“

„Neseděj, stojej.“

„A víš, proč je jich tam tolik?“

„Nevim.“

„Mami, a co je to za ptáky, to jsou holubi?“

„Nejsou.“

„A jak se tedy ty ptáci jmenujou?“

„Nevim. Ptáci.“

„Ty jdeš pryč, mami?“
Pokračování → 5 stran | 8min →

Lámání větve

Sobota odpoledne, Říp, poblíž pražské vyhlídky řádí děvčátko v ohnutém habru a snaží se ulomit houževnatou, zelenou větev. Opodál stojí rodiče.

MATKA: Nedělej to!
OTEC: Vylez tam vocať!
MATKA: Vylez tam vocať!
OTEC: Nedělej to!

Holčička je ignoruje a dál se soustředěně věnuje svému destruktivnímu poslání.

OTEC: To neulomíš!
MATKA: To neulomíš!
OTEC: Je to moc silný!
MATKA: Nejsi dost silná!
OTEC: To neulomíš!
MATKA: Padej tam vocať!
OTEC: Nejsi dost silná!
MATKA: Zas budeš zahnojená!
OTEC: Zase se ušpiníš!
MATKA: To neulomíš!
OTEC: Je to moc silný!
MATKA: Nejsi dost silná!
OTEC: To se nedá ulomit!
MATKA: To se nedá!
OTEC: Nemůžeš to zlomit!
MATKA: To nejde!

Po několika minutách se konečně děvčátko unaví a dere se z větví ven. Cestou k rodičům zakopne o klacek a nabije si.

OTEC S MATKOU UNISONO: Tak vidíš!

Vzpomínky (2)

Požáry bývaly běžným jevem zavařování. A výbuchy. A malování. Nic nebylo, a když bylo, bylo toho málo. Trhali jsme si od úst, do sklenic a plechovek a zavařovali. Recepty neexistovaly, správnou chuť nikdo neznal, míchalo se páté přes deváté. Barvy, tvary, chutě, vůně – všechno se zdálo být výsledkem kosmických nahodilostí. Zavařovacích sezón bylo několik, během nich děti nechodily do školy. Učily se doma žasnout a proklínat.
Pokračování → 1 strana | 2 min

Miky a televize

Byla to typická situace těsně před kolapsem. Vozy už se sotva šinuly, mezery se zkracovaly, tu a tam sice ještě někdo popojel rychleji, ale provoz už ve skutečnosti dávno zatuhnul. Veškerý pohyb teď sloužil jen k tomu, aby se kolona utáhla a znemožnila únik.

Miky a jeho matka uvízli na mostě, jen pár minut jízdy od centra, tak blízko komfortu jeho širokých, vzdušných ulic a zametených chodníků, kaváren, obchůdků…

„Už tam budem, mami?“ Zeptal se chlapec.

„Vypadá to blbě, Mišáku.“ Pokračování → 4 strany | 7min →