V krajské nemocnici pracuje doktor Švarc proslulý úžasně rychlými diagnózami a dřevní empatií. Vypráví se, že jistý zámožný podnikatel, který už žil hodně dlouho a dost si užil, nevydržel hrozná letní vedra a musel být hospitalizován.  Takže leží v téhle nemocnici. Leží v nemocnici, na samotce a nad ním stojí jeho nepřiměřeně mladá žena v přiléhavých černých minišatech a teatrálně popotahuje. Na nose má černé brýle a před nosem kapesníček.  Muž na posteli je voskově bledý, zavřené, propadlé oči, strhané rysy, ústa otevřená, trochu sípe. Normálně zvučně chrápe, když spí. A taky je neoholený. Tvrdé strniště z šedých a narezlých drátků, dalo by se s ním šmirglovat.

„Ty woe, co já teď budu dělat? Má von napsanou závěť?“ stará se návštěvnice. Pacientova dcera je o něco starší než ona. Bůhví, jak to by to dopadlo, kdyby…

V pokoji nikdo jiný není. Žena se hlasitě vysmrká, poskládá kapesníček a vytře si s ním obě podpaží. Když se ho chystá vyhodit, všimne si pudru a rtěnky na bílém papíře.  Obrátí se ke světlu a před titěrným zrcátkem provádí korektury. Když se otočí zpátky, vyjekne leknutím – vedle ní stojí brýlatý mužský v bílém a zachmuřeně pozoruje obrazovku jednoho z přístrojů.

„Nerušte!“ napomene ji popuzeně.

Přístroj na obrazovce pomalu rýsuje čáru.

Dáma si vytáhne čistý kapesníček a natočí se k bílému plášti. „Jak to s ním vypadá, pane doktore? Je to zlé? Je to zlé. Viďte, že je to zlé?“ Z šatů jí vyklouzne růžové ramínko. Pink!

Autorita v bílém kmitne očima, něco zavrčí a dál sleduje obrazovku.

Přístroj: ---^

Žena: „Doktore?“

Muž: „Počkejte přece!“

Přístroj: ---^---^---

Pacient: „Kch-chrrchh…“

„Ach, co já si teď počnu, když mu z toho vedra určitě selhalo srdce…“ nadhodí žena. Pak se na chviličku odmlčí, utírá si nos a zašilhá vedle. „…a má asi infarkt? Pane doktore?“

Přístroj pomalu dokončil čáru, pípnul a začal na další řádce. Muž dál soustředěně zírá na obrazovku, jeho výraz se ale změnil. Už nevypadá tak ustaraně. Tváří se napjatě, trochu překvapeně, pozdvižené obočí vyjadřuje profesionální zvědavost.

Přístroj:

---^---^---
---

„Doktore?“

„Řekl jsem: nerušte!“

Přístroj: |o ---

„Doktore, bude v pořádku? Já-“

„No, to se přece snažím zjistit! Takže kdybyste mě laskavě nechala pracovat…“

Přístroj se beze spěchu přesunuje na další řádek: — – …

Žena sáhne do kabelky, vytáhne obálku a vsune jí do bílé kapsy. Kapsa nehne brvou.

Přístroj dokončuje práci. Muži v bílém se viditelně uleví a na výsledek už nečeká. Sáhne pro mobil: „Tak bylo to o nervy, ale dopadlo to dobře.  Cože?“ Odchází a dál telefonuje. Na ženu se ani nepodívá. Přede dveřmi hlasitě zahuláká: „Jo, je v pořádku!“

Přístroj:

 ---^---^---
--- o | o ---
 ---  -  ---

Jen se dveře zavřely, znovu se otvírají. Do pokoje vstupuje doktor Švarc, očima přejede po posteli a otáčí se na podpatku.

„Kdo jste sakra vy?! A kdo byl ten před váma?!“ Oboří se na něj žena.

„Tamto? To byl náš ajťák. Upřímnou soustrast.“

Napište komentář