V karlínské kavárně

V kavárně, kde zrovna sedím, bydlí Božena. Sedla si mi na klín bez okolků, tiskne se mi k břichu, temenem vráží do brady, tře se mi o obličej a o prsa a všude zanechává svoje černobílé chlupy. Chtěl bych jí zabořit prsty do kožichu a projíždět jimi od ocasu k hlavě, ucítit ten hladký, chladný potok mezi prsty, ale nemůžu – zalehla mi obě předloktí. Pokračování → 1 strana | 1 min

Sedím v kavárně a odhaduji lidi

V kavárně, kde zrovna sedím, se zdraví dva agenti. A vy si můžete myslet, že se chvástám, ale já prostě už od pohledu vím, co jsou zač. Ten mladší je zástupcem hardwarové nebo softwarové firmy. Ten starší pracuje ve firmě, která si to či ono kupuje. Od mladšího dostává provizi z uzavřených obchodů.

„Tak jaká je panika?“ Ptá se s úsměvem menší třicátník. Pokračování → 1 strana | 1 min

V kavárně – marketing

V kavárně, kde zrovna sedím, sedí také konzultant a jeho klient:

„…že ta vaše značka, že jako musí něco řikat. Že by jí měl každej rozumět. Že jako musí bejt jasná.“

U stolu za mými zády se odehrává jedna z těch kofeinových, marketingových porad. Zachycuji její závěr. Konzultant se snaží mluvit naléhavě, ale zní už skoro monotonně. Pokračování → 1 strana | 1 min

V kavárně, ve které zrovna sedím…

V kavárně, kde zrovna sedím, piju cappucino velké, takže tenhle text bude delší. Zato to bude jako vždycky celkem o ničem, takže se nemusíte bát času promarněného četbou.

Sedí tu takový pár. On je vysoký, mužný, sebejistý cizinec evropského vzhledu, s krátkými, hustými, tmavými vlasy. Je mu tak pětatřicet. Létu navzdory nosí svetr a pod riflemi na nohou semišové kozačky. Ona je štíhlá, atraktivní, dlouhovlasá bruneta, v lehkých letních šatech. Zdá se být trochu starší než on, ale to může být tím opálením. On mluví anglicky plynule, s jakýmsi kulatým přízvukem. Ona angličtinu drtí mezi zuby, věty zhusta prokládá českými výrazy. Pokračování → 1 strana | 2 min

Seznam

Odkašlali jsme se až k naší první cigaretě.

„Jdeme na to?“ ptám se tě.

„Jasně!“ Bereš jednu a zasouváš ji mezi nalíčené rty rázným, odhodlaným pohybem. Ano, takhle to tenkrát bylo.

„Pozor, hoří ti to!“

„Aha, to by nemělo, viď?“

Všechno je zrovna jako poprvé. Pomalu se odkuřujeme k prvnímu vdechnutí. Vybavuješ si, jaké bylo? Jako by ti náklaďák rozbitým výfukem pouštěl mastnou spáleninu přímo do pusy. A byl toho i plný nos! Ježišmarja, nalezlo to až do čelních dutin! Člověče! To nezajíš, nevydýcháš, nevyvětráš.
Pokračování → 2 strany | 3min →