Vykradené sklepy

Ještě k té vloupačce: Jsem trochu zklamaný. Přišli policajti, slušní, profesionální, čistě oblečení a vyžehlení. Všechno sepsali a pokývali hlavou. A já myslel, že jeden aspoň prohodí nějakou temnou poznámku a z reakce obecenstva usoudí pravdu o rozlomených zámcích ve sklepě. Možná se i sehne, nabere sklepní prach, promne ho a nechá ho proti světlu padat zpátky na zem. A leckomu zatrne, jenom mně ne, já jsem nevinný. Pokračování → 1 strana | 2 min

V karlínské kavárně

V kavárně, kde zrovna sedím, bydlí Božena. Sedla si mi na klín bez okolků, tiskne se mi k břichu, temenem vráží do brady, tře se mi o obličej a o prsa a všude zanechává svoje černobílé chlupy. Chtěl bych jí zabořit prsty do kožichu a projíždět jimi od ocasu k hlavě, ucítit ten hladký, chladný potok mezi prsty, ale nemůžu – zalehla mi obě předloktí. Pokračování → 1 strana | 1 min

Sedím v kavárně a odhaduji lidi

V kavárně, kde zrovna sedím, se zdraví dva agenti. A vy si můžete myslet, že se chvástám, ale já prostě už od pohledu vím, co jsou zač. Ten mladší je zástupcem hardwarové nebo softwarové firmy. Ten starší pracuje ve firmě, která si to či ono kupuje. Od mladšího dostává provizi z uzavřených obchodů.

„Tak jaká je panika?“ Ptá se s úsměvem menší třicátník. Pokračování → 1 strana | 1 min

V kavárně – marketing

V kavárně, kde zrovna sedím, sedí také konzultant a jeho klient:

„…že ta vaše značka, že jako musí něco řikat. Že by jí měl každej rozumět. Že jako musí bejt jasná.“

U stolu za mými zády se odehrává jedna z těch kofeinových, marketingových porad. Zachycuji její závěr. Konzultant se snaží mluvit naléhavě, ale zní už skoro monotonně. Pokračování → 1 strana | 1 min

2. stránka ze 1512345...10...15 »