Smysl kočky

Přímo nad mojí hlavou se ozývá nezvykle hlučné čvachtání z velké, naplněné vany. Nahoře ale nikdo nebydlí. A koupelnu má ten byt úplně jinde.

Tahle událost s podivnými zvuky z neobývaného bytu mi připomněla jednu nenápadnou schopnost koček. Řekněme, že sedíš u pracovního stolu a zodpovědně se na laptopu připravuješ na jednání se zákazníkem a nehraješ při tom žádnou pitomou hru, prostě se normálně soustředíš na práci. Tuhle větu jsem měl napsat mnohem kratší. To je jedno. Vpravo kafe, vlevo podřimující kocour. Najednou kocour zvedne hlavu a pozorně sleduje něco za tvými zády. Něco se tam pohybuje sem a tam, poznáš to podle kocourových očí. Pokračování → 1 strana | 2 min

Výkřik

Ze zdi farní zahrady vzlétl havran a zmizel. Jeden z mnoha, kteří tu hřadovali. Po ránu se ochladilo, vítr ustal. Na trávě bez barvy teď tála jinovatka, nad ní ležela nízká vrstva čirého vzduchu, a na ní mlha, jakou tu dlouho neviděli. Chyběl v ní obvyklý ruch vesnické soboty. Jen občas štěknul pes nebo třesklo víko popelnice. Někde vysoko se rozsvěcelo a zhasínalo bledé slunce a barvilo mlhu sinavými odstíny. Nebylo vidět na krok. Pokračování → 2 strany | 4min →

Pasažér (črta)

V metru jsem se posadil na své oblíbené místo na konci vagónu, do pravého horního rohu, takříkajíc, a začal jsem psát tuto větu…

Teď. Naproti přes uličku se usadil někdo. Kluk, hoch, chlapec… nebo ne. Může mu být tak čtrnáct, patnáct, třináct, sedmnáct… Světlé, kratší vlasy učesané nebo ne. Útlé, oblé paže, křehoučký dřík (líbí se mi to slovo). Tvář má kulatou, bledě modré oči s rovnou linkou nevýrazného obočí. Úzké, malinové rty. Jinoch – éterická bytost mezi dívkou a chlapcem. Je celá v černém. Tričko bez rukávů s nápisem z metalových znaků (jeden světle růžový), černé džíny drsně roztržené, se záplatkou z kanafasu, korálky na pravém zápěstí, nerez řetěz a pásku z festivalu na levém. Rysy obličeje jsou téměř nečitelné; v našpulených rtech a vysunuté bradičce nakonec rozeznávám jakýsi vzdor.  Pokračování → 1 strana | 1 min

V kavárně, ve které zrovna sedím…

V kavárně, kde zrovna sedím, piju cappucino velké, takže tenhle text bude delší. Zato to bude jako vždycky celkem o ničem, takže se nemusíte bát času promarněného četbou.

Sedí tu takový pár. On je vysoký, mužný, sebejistý cizinec evropského vzhledu, s krátkými, hustými, tmavými vlasy. Je mu tak pětatřicet. Létu navzdory nosí svetr a pod riflemi na nohou semišové kozačky. Ona je štíhlá, atraktivní, dlouhovlasá bruneta, v lehkých letních šatech. Zdá se být trochu starší než on, ale to může být tím opálením. On mluví anglicky plynule, s jakýmsi kulatým přízvukem. Ona angličtinu drtí mezi zuby, věty zhusta prokládá českými výrazy. Pokračování → 1 strana | 2 min

Musím si vzpomenout

Lámu si hlavu, abych si vybavil, jak se jmenuje ten slavnej americkej herec, kterej má syna jménem Kyle, co hraje jazz, a tomu synovi pro jednu skladbu na CD nahrál pískací sólo, a má ještě dalšího syna – taky herce, má křečový žíly a vlastní produkční firmu atd. atp. Takhle to bejvá, žejo, snažíte si někoho vybavit, místo toho si vybavíte kdejakou souvislost s jeho osobou, jen to jméno ne. A při tom a nad to si obvykle vybavíte i něco, co jste si vybavit nepotřebovali – úplně jako když doma hledáte peněženku, nemůžete ji zaboha najít (protože jste ji v zamyšlení strčili do mrazáku) a místo peněženky najdete tu dávno ztracenou tubu s lepidlem… Tak takhle jsem si vzpomněl na prima historku, kterou mi kdysi vyprávěli chlapi, co vykládali vagóny na chomutovským nádraží.

Je to takhle: Jeden jejich známej, co s nima vykládal uhlí, měl hroznou ženskou. A ta ho trápila tím, že mu vůbec nedávala jíst. A jednou na jaře měli vykládat kačírek. S tím se normálně nemusí nic dělat. Dole u vagonu otočíš pákou a náklad se vysype sám. Jenže byla trochu námraza a kamení se slepilo. Tenhle chlap na něj vylezl se sochorem, pošťouchal se v něm, kačírek se pod ním propadl a chlap proletěl sýpkou do náklaďáku, kde ho to zasypalo. Taky ho to trochu pomačkalo, takže se nemohl hýbat a musel doma ležet. Umřel hlady.
Eastwood! Eastwood je to jméno.
Jsem docela rád.

3. stránka ze 1512345...10...15 »