Viděl jsem české muže ve sprchách městského bazénu. Asi si otevřu terapeutickou praxi. Bude založená na jediném triku. Přijde český muž a poví mi to svoje: „Ona se mnou nechce spát!“ A já, aniž bych řekl jediné slovo, zvednu ze stolu velkou fotografii českých mužů ve sprchách městského bazénu a nastavím mu ji. A on bude ještě chvíli vzdorovat, to jinak nejde, bude poukazovat na to, že na fotografii přece není on, takhle on přece nevypadá, to by musel mít víc vlasů, podívejte se pořádně, doktore, a taky nos je špatně, a hlavně – on přece do bazénu nikdy nechodí… A tady naráz zmlkne, bude ticho, protože ani já nepromluvím, jen budu pořád držet tu fotografii. A po chvíli ten zauzlovaný nešťastník řekne zamyšleně, no, možná bych nemusil tolik žrát… a taky bych mohl trochu cvičit, v tom máte pravdu, doktore, koneckonců mi to vlastně dělá docela dobře… A to jste věděl, vybaví si najednou, že dřív jsme se ženou skoro nebývali doma? Jak to šlo, šli jsme ven z města někam na výlet, chodili jsme pořád po lese, jen tak, ani houby jsme nesbírali, a to byste nevěřil – vlítli jsme na to, kde to na nás zrovna přišlo… A pak si spokojeně potřeseme rukou a on nezapomene zaplatit účet, a řekne, tak vám tedy mockrát děkuju, doktore. A já řeknu, ale jděte, já přece nejsem žádný doktor!
Napište komentář