Město myšlenek

Zdeněk Král píše pro pár přátel


Vykradené sklepy

Ještě k té vloupačce: Jsem trochu zklamaný. Přišli policajti, slušní, profesionální, čistě oblečení a vyžehlení. Všechno sepsali a pokývali hlavou. A já myslel, že jeden aspoň prohodí nějakou temnou poznámku a z reakce obecenstva usoudí pravdu o rozlomených zámcích ve sklepě. Možná se i sehne, nabere sklepní prach, promne ho a nechá ho proti světlu padat zpátky na zem. A leckomu zatrne, jenom mně ne, já jsem nevinný. A možná vytáhne z kapsy perořízek a špičkou, aby neporušil stopu, otevře dveře jedné kóje – té, které si nikdo zatím nevšiml. Vypadá to, že její zámek rozlomený nebyl. A přece je otevřená! Vstoupí dovnitř a zavětří a jde na jisto. A dvěma sousedům, kteří si zatím šuškali v koutě najednou dojdou slova. A on vstoupí dovnitř, udělá krok do tmy, jakoby to tento večer, tuto noc zlámaných zámků, nic neznamenalo. Vstoupí a zmizí za laťovými dveřmi, a všichni postupně umlknou, je slyšet jen škrabání propisky po formuláři: ten starší policajt píše a žádný krok do tmy ho nezajímá. Už toho viděl moc, aby se vzrušoval. „Co tam máš, Václave?“ A ze sklepní kóje se ozve: „Kdy jste naposledy viděli pana Černotu?“ A zase je ticho a všichni naráz ucítí to, co dřív ucítil on. A ze tmy se ozve: „Já jen že zatím nezbělal“. A následuje přidušené kuckání. A starší policajt důrazně a hlasitě zakašle, ale víc k tomu divnému vtipu neřekne. Akorát si pomyslí, co naděláš, kluk je nadanej, tak je výstřední, vždycky je něco za něco. A pak se jde podívat do kóje a ucedí: „Chudák“. A pak se jen tak rozhlédne kolem a všimne si, že v rohu je čerstvě namočeno. Zamyslí se a zeptá se sousedů: „Neviděli jste poslední dobou kolem domu takovýho malýho chlapa, asi čtyřicet, kulhá na jednu nohu, zrzavej jako veverka. Jedno oko má skleněný?“ A sousedi přikyvují, a mladší policajt se dívá do země a šoupe nohama, protože si právě uvědomil, že talent je talent, ale praxi neošulíš… Myslel jsem, že tohle bych mohl očekávat. Místo toho ten starší zapsal do formuláře, co se poškodilo a zeptal se: „Tu kóji máte pronajatou od Společenství vlastníků, takže poškození jsou vlastně oni, pane Černoto?“ A řekne tu větu, jakoby neměla konec, a nechá ji viset jen tak ve vzduchu.

Published by


Napište komentář