Miky a televize

Byla to typická situace těsně před kolapsem. Vozy už se sotva šinuly, mezery se zkracovaly, tu a tam sice ještě někdo popojel rychleji, ale provoz už ve skutečnosti dávno zatuhnul. Veškerý pohyb teď sloužil jen k tomu, aby se kolona utáhla a znemožnila únik.

Miky a jeho matka uvízli na mostě, jen pár minut jízdy od centra, tak blízko komfortu jeho širokých, vzdušných ulic a zametených chodníků, kaváren, obchůdků…

„Už tam budem, mami?“ Zeptal se chlapec.

„Vypadá to blbě, Mišáku.“ Pokračování → 4 strany | 7min →

Ztracený automobil

Pokud jste dnes ještě nepřišli na žádnou zábavnou myšlenku, podívejte se na tuhle momentku. Osmdesát slov a spousta místa pro vaši filmovou představivost.


Novodvorská ulice stoupá do kopce. Jedna její část se podobá dlouhé úsečce zakončené dvěma kruhovými objezdy. Řidiči se zatočí na objezdu, překonají rovný úsek, zase se zatočí a mizí. Je to jako na dětském hřišti, jen horší.

Zaujal mě tu pohyb jednoho vozu. Jiné automobily hned za křižovatkou vyrazily vpřed. Rychle, neuroticky. Tenhle vůz projížděl objezdem vláčně a táhle, aby stejným, neměnným tempem plynul k další křižovatce.

Bylo mi velkým potěšením sledovat ho, jak se disciplinovaně šine k obzoru a celou cestu za sebou táhne přetržené vlečné lano.