Štítek: žena

• Mimořádně jedinečná

  Sjížděl s ženou k nástupišti metra a krátil si chvíli prohlížením plakátů na zdi. „Mimořádně jedinečná“ – přečetl nahlas nějakou reklamu a hned si připravil proslov o umaštěnosti tvůrců reklam, o tom, jak schopnost zapůsobit nahrazují krasomluvou, ale ani to jim nejde, protože nerozumí povaze řeči a nejspíš toho ani v životě moc nepřečetli atd. atd. Šel do let a chtělo se mu hudrovat. A to se nejlíp dělá před manželkou.

  „Já teda nechápu – “ Začal.
  „Protože nezapadáš do systému, ty to nemůžeš ocenit. Na jiný to normálně funguje, ale ty vůbec nejsi zařaditelnej, takže tebe to nemůže ovlivnit.“

  Umlkl s pusou našpulenou, jakoby v ní držel bonbon a nemohl se rozhodnout, jestli je dobrý. Minuli další plakát.

  „Vychutnej si svůj jemný okamžik za 87Kč!“

  Zatlačte na tlačítka:

  • X
  • Facebook
  • Email
  • Print

  6.6.2017

  město, žena

  ---

• Přítelkyně – momentky z léta

  Poprvé se ty dvě ukazují spolu na rockovém festivalu. Skupina Spektrum oslavuje čtyřicáté výročí. Obecenstvo v kotli je tak svérázné! Po internetu putují fotografie publika – skotačící bělovlasí a bělovousí muži v krátkých kalhotách a spousta dalších postav, jaké jinde neuvidíte. Možná si to místo zvolily právě pro to. Přišly, aby zapadly.

  Té mladší může být devatenáct, starší o deset víc. Mladší má vlasy do půli zad (Žádná romantika, prostě nevěděla co s nimi; rostly, dokud jí je máma nezkrátila). Starší nosí ježka. Obě přišly v sukních dlouhých, až courají po zemi – nic pro horkou letní noc a rozpálené marshally.
  (Pokračování textu…)

  Zatlačte na tlačítka:

  • X
  • Facebook
  • Email
  • Print

  17.9.2013

  kniha, prázdniny, žena

  ---

• Okamžik mezi dvěma vlaky

  (Ve stanici Ládví některé vlaky končí. Cestující musí vystoupit a chvilku počkat, než přijede další souprava. Pořídil jsem tady další momentku města.)

  Na lavičce pod eskalátory sedí žena. Je jí kolem padesáti. Má robustní, hranatou tvář bez nápadných rysů a takovéty jemné vlasy, co prý nejdou učesat. Je oblečena v modrém kostýmu se sukní nad kolena. Sukně je kratší, než se v jejím věku očekává, ale táhnou se z ní mladistvé, dlouhé, ladné nohy.

  Hned vedle ní je zamilovaný tělnatý párek čtyřicátníků. Milenci jsou v bílých a pastelových barvách, kontrastujících s jejich kropenatou, opálenou kůží. A jakoby jim bylo sedmnáct – hledí si do očí, hubičkují se, vrkají a v těsném obětí se neustále kolébají sem tam. Milé i otravné.

  Dvojice se tyčí nad ženou na lavici. Stáli by klidně na ní a nevšimli by si toho. Žena po nich pokukuje – zpočátku jen nenápadně a stydlivě, po chvíli už na ně zírá bez zábran. Civí hlavně na ni. Přímo hltá její výraz. Polkne. Protáhne si nohy, až se lýtkem dotkne nohavice muže a – . A přijíždí vlak. Postavy se rozcházejí, prostor se vyprazdňuje.

  Město je prorostlé podhoubím příběhů.

  Zatlačte na tlačítka:

  • X
  • Facebook
  • Email
  • Print

  27.8.2009

  město, žena

  ---