Vracím se od svého dentisty – od toho, kterého jsem zachytil v několika minipovídkách – a jsem v melancholické náladě. Stal jsem se totiž jeho vzorným pacientem. Vzorným, nejlepším, jeho živoucím profesionálním úspěchem. V každé ordinaci jeho minikliniky mě znají jménem, i dole ve sklepě, u rentgenu. „Tak co, zase jste měl stav na 128%?“ Volají na mě místo pozdravu. A mně nezbývá než se pousmát a skromně prohodit něco o ‚sto dvanácti procentech a chlupu vzadu na osmičce‘ (Takhle to tady měříme, tomu vy nemůžete rozumět.) Jsem nejlepší, a to znamená, že už neslýchám jeho nenapodobitelné průpovídky, jeho opovážlivé podivování nad povahou žen, sarkastickou střelbu do Ministerstva zdravotnictví, analytické šlehy vládě… Poněvadž když jste nejlepší, doktorovi stačí vidět vás jednou za půl roku na pět minut.
Dokonalost je chudá.
Rubrika: Myšlenka
-
Cestou od zubaře
-
Inspirace bazénem
Viděl jsem české muže ve sprchách městského bazénu. Asi si otevřu terapeutickou praxi. Bude založená na jediném triku. Přijde český muž a poví mi to svoje: „Ona se mnou nechce spát!“ A já, aniž bych řekl jediné slovo, zvednu ze stolu velkou fotografii českých mužů ve sprchách městského bazénu a nastavím mu ji. A on bude ještě chvíli vzdorovat, to jinak nejde, bude poukazovat na to, že na fotografii přece není on, takhle on přece nevypadá, to by musel mít víc vlasů, podívejte se pořádně, doktore, a taky nos je špatně, a hlavně – on přece do bazénu nikdy nechodí… A tady naráz zmlkne, bude ticho, protože ani já nepromluvím, jen budu pořád držet tu fotografii. A po chvíli ten zauzlovaný nešťastník řekne zamyšleně, no, možná bych nemusil tolik žrát… a taky bych mohl trochu cvičit, v tom máte pravdu, doktore, koneckonců mi to vlastně dělá docela dobře… A to jste věděl, vybaví si najednou, že dřív jsme se ženou skoro nebývali doma? Jak to šlo, šli jsme ven z města někam na výlet, chodili jsme pořád po lese, jen tak, ani houby jsme nesbírali, a to byste nevěřil – vlítli jsme na to, kde to na nás zrovna přišlo… A pak si spokojeně potřeseme rukou a on nezapomene zaplatit účet, a řekne, tak vám tedy mockrát děkuju, doktore. A já řeknu, ale jděte, já přece nejsem žádný doktor!
-
Smysl kočky
Přímo nad mojí hlavou se ozývá nezvykle hlučné čvachtání z velké, naplněné vany. Nahoře ale nikdo nebydlí. A koupelnu má ten byt úplně jinde.
Tahle událost s podivnými zvuky z neobývaného bytu mi připomněla jednu nenápadnou schopnost koček. Řekněme, že sedíš u pracovního stolu a zodpovědně se na laptopu připravuješ na jednání se zákazníkem a nehraješ při tom žádnou pitomou hru, prostě se normálně soustředíš na práci. Tuhle větu jsem měl napsat mnohem kratší. To je jedno. Vpravo kafe, vlevo podřimující kocour. Najednou kocour zvedne hlavu a pozorně sleduje něco za tvými zády. Něco se tam pohybuje sem a tam, poznáš to podle kocourových očí. (Pokračování textu…)
-
Musím si vzpomenout
Lámu si hlavu, abych si vybavil, jak se jmenuje ten slavnej americkej herec, kterej má syna jménem Kyle, co hraje jazz, a tomu synovi pro jednu skladbu na CD nahrál pískací sólo, a má ještě dalšího syna – taky herce, má křečový žíly a vlastní produkční firmu atd. atp. Takhle to bejvá, žejo, snažíte si někoho vybavit, místo toho si vybavíte kdejakou souvislost s jeho osobou, jen to jméno ne. A při tom a nad to si obvykle vybavíte i něco, co jste si vybavit nepotřebovali – úplně jako když doma hledáte peněženku, nemůžete ji zaboha najít (protože jste ji v zamyšlení strčili do mrazáku) a místo peněženky najdete tu dávno ztracenou tubu s lepidlem… Tak takhle jsem si vzpomněl na prima historku, kterou mi kdysi vyprávěli chlapi, co vykládali vagóny na chomutovským nádraží.
Je to takhle: Jeden jejich známej, co s nima vykládal uhlí, měl hroznou ženskou. A ta ho trápila tím, že mu vůbec nedávala jíst. A jednou na jaře měli vykládat kačírek. S tím se normálně nemusí nic dělat. Dole u vagonu otočíš pákou a náklad se vysype sám. Jenže byla trochu námraza a kamení se slepilo. Tenhle chlap na něj vylezl se sochorem, pošťouchal se v něm, kačírek se pod ním propadl a chlap proletěl sýpkou do náklaďáku, kde ho to zasypalo. Taky ho to trochu pomačkalo, takže se nemohl hýbat a musel doma ležet. Umřel hlady.
Eastwood! Eastwood je to jméno.
Jsem docela rád.
-
Zpráva o krutosti ve sportu
(koláž z textů vygooglených při hledání slov „krutej rozhodčí“) (Pokračování textu…)