Lámu si hlavu, abych si vybavil, jak se jmenuje ten slavnej americkej herec, kterej má syna jménem Kyle, co hraje jazz, a tomu synovi pro jednu skladbu na CD nahrál pískací sólo, a má ještě dalšího syna – taky herce, má křečový žíly a vlastní produkční firmu atd. atp. Takhle to bejvá, žejo, snažíte si někoho vybavit, místo toho si vybavíte kdejakou souvislost s jeho osobou, jen to jméno ne. A při tom a nad to si obvykle vybavíte i něco, co jste si vybavit nepotřebovali – úplně jako když doma hledáte peněženku, nemůžete ji zaboha najít (protože jste ji v zamyšlení strčili do mrazáku) a místo peněženky najdete tu dávno ztracenou tubu s lepidlem… Tak takhle jsem si vzpomněl na prima historku, kterou mi kdysi vyprávěli chlapi, co vykládali vagóny na chomutovským nádraží.

Je to takhle: Jeden jejich známej, co s nima vykládal uhlí, měl hroznou ženskou. A ta ho trápila tím, že mu vůbec nedávala jíst. A jednou na jaře měli vykládat kačírek. S tím se normálně nemusí nic dělat. Dole u vagonu otočíš pákou a náklad se vysype sám. Jenže byla trochu námraza a kamení se slepilo. Tenhle chlap na něj vylezl se sochorem, pošťouchal se v něm, kačírek se pod ním propadl a chlap proletěl sýpkou do náklaďáku, kde ho to zasypalo. Taky ho to trochu pomačkalo, takže se nemohl hýbat a musel doma ležet. Umřel hlady.
Eastwood! Eastwood je to jméno.
Jsem docela rád.

Napište komentář