Je to jak prostý estrádní trik: Sedíte a čtete tato slova…

Jste v prázdném pokoji s holými, bílými stěnami. Za zády máte velké okno. Je za ním příšeří ‑ mlha nebo kouř, možná nic. Stěny po stranách jsou holé. Stojíte přede dveřmi s průsvitnou, ale neprůhlednou skleněnou výplní. Za ní je stejné šero jako zde.

Se stropu pokoje visí žárovka. Visí na provázku.

Sedíte a čtete tato slova. Vidíte sami sebe, jak sedíte a čtete tato slova. Jenže to už tu nejste. Jste tady.

(Nyní můžete přestat číst. Nebo ne, na tom už nesejde. Cokoliv měl eskamotér v plánu se dávno stalo, zatímco jste se dívali jinam. Taková je povaha velkých kouzel.)

Naše představení pokračuje:

Jste v prázdném pokoji a před vámi jsou dveře. Ze skulin kolem dveří se ozývá tiché sténání – odněkud sem táhne. Není tu vůbec nic, ani záclony na okně, ani koberec na podlaze… Po podlaze se kutálí koule prachu. Zastaví se o vaše chodidlo. Chcete pokračovat ve čtení, ale není tu ani dost světla – žárovka visí na provázku.

Jediná cesta z pokoje vede dveřmi. Přistoupíte k nim, abyste je otevřeli, a všimnete si stínu, který na sklo dopadá z druhé strany:  Zdá se, že za dveřmi někdo stojí. Položíte ruku na kliku – a jakoby ten druhý udělal totéž, klika vrzne a klesá pod váhou dvou dlaní… A jste tady! (Další aplaus, prosím!)


A teď odhalíme tajemství triku:

Posaďte se a čtěte tato slova. Vidíte sami sebe, jak sedíte a čtete tato slova? Tak to už tu nejste. Jste tady.

Jste tady. Daleko od místa, kde sedíte a čtete, i od toho, kde se sedět a číst vidíte. Už jen pár vět a text skončí. Až zvednete oči, pochopíte, že jste byli znovu oklamáni. Možná zatoužíte roztrhat list s těmito slovy a každý kousek spálit. Udělejte to. Můžete také zkusit zapomenout. Ani to nic nezmění. Někde ve vás zůstal prázdný pokoj. A dveře v něm jsou teď otevřené.

Jedna myšlenka k “Past

  1. Teď už jen zbývá drobný detail – na kterou stranu se ty dveře otvíraly? Že by to byly šoupačky?

Napište komentář