Je to jak prostý estrádní trik: Sedíte a čtete tato slova…
Jste v prázdném pokoji s holými, bílými stěnami. Za zády máte velké okno. Je za ním příšeří ‑ mlha nebo kouř, možná nic. Stěny po stranách jsou holé. Stojíte přede dveřmi s průsvitnou, ale neprůhlednou skleněnou výplní. Za ní je stejné šero jako zde.
Se stropu pokoje visí žárovka. Visí na provázku.
Sedíte a čtete tato slova. Vidíte sami sebe, jak sedíte a čtete tato slova. Jenže to už tu nejste. Jste tady.
(Nyní můžete přestat číst. Nebo ne, na tom už nesejde. Cokoliv měl eskamotér v plánu se dávno stalo, zatímco jste se dívali jinam. Taková je povaha velkých kouzel.)
Naše představení pokračuje:
Jste v prázdném pokoji a před vámi jsou dveře. Ze skulin kolem dveří se ozývá tiché sténání – odněkud sem táhne. Není tu vůbec nic, ani záclony na okně, ani koberec na podlaze… Po podlaze se kutálí koule prachu. Zastaví se o vaše chodidlo. Chcete pokračovat ve čtení, ale není tu ani dost světla – žárovka visí na provázku.
Jediná cesta z pokoje vede dveřmi. Přistoupíte k nim, abyste je otevřeli, a všimnete si stínu, který na sklo dopadá z druhé strany: Zdá se, že za dveřmi někdo stojí. Položíte ruku na kliku – a jakoby ten druhý udělal totéž, klika vrzne a klesá pod váhou dvou dlaní… A jste tady! (Další aplaus, prosím!)
A teď odhalíme tajemství triku:
Posaďte se a čtěte tato slova. Vidíte sami sebe, jak sedíte a čtete tato slova? Tak to už tu nejste. Jste tady.
Jste tady. Daleko od místa, kde sedíte a čtete, i od toho, kde se sedět a číst vidíte. Už jen pár vět a text skončí. Až zvednete oči, pochopíte, že jste byli znovu oklamáni. Možná zatoužíte roztrhat list s těmito slovy a každý kousek spálit. Udělejte to. Můžete také zkusit zapomenout. Ani to nic nezmění. Někde ve vás zůstal prázdný pokoj. A dveře v něm jsou teď otevřené.
Napište komentář