Město myšlenek

Zdeněk Král píše pro pár přátel


Lámání větve

Sobota odpoledne, Říp, poblíž pražské vyhlídky řádí děvčátko v ohnutém habru a snaží se ulomit houževnatou, zelenou větev. Opodál stojí rodiče.

MATKA: Nedělej to!
OTEC: Vylez tam vocať!
MATKA: Vylez tam vocať!
OTEC: Nedělej to!

Holčička je ignoruje a dál se soustředěně věnuje svému destruktivnímu poslání.

OTEC: To neulomíš!
MATKA: To neulomíš!
OTEC: Je to moc silný!
MATKA: Nejsi dost silná!
OTEC: To neulomíš!
MATKA: Padej tam vocať!
OTEC: Nejsi dost silná!
MATKA: Zas budeš zahnojená!
OTEC: Zase se ušpiníš!
MATKA: To neulomíš!
OTEC: Je to moc silný!
MATKA: Nejsi dost silná!
OTEC: To se nedá ulomit!
MATKA: To se nedá!
OTEC: Nemůžeš to zlomit!
MATKA: To nejde!

Po několika minutách se konečně děvčátko unaví a dere se z větví ven. Cestou k rodičům zakopne o klacek a nabije si.

OTEC S MATKOU UNISONO: Tak vidíš!

Published by


Napište komentář