Pověst o bludné tramvaji
V noci prý jezdí po ulicích a střílí okupanty.
Pověst říká, že se to stalo, když městem zas táhla nějaká vojska. V zastrčené uličce, kudy netáhla, postavili stateční sousedé barikádu. U transformátoru nakupili vysloužilé ledničky, rozbité počítače a mixéry, staré rozkládací pohovky, křesílka s prodřeným potahem a vysloužilé skříňky Ikea. Pak barikádu zamaskovali starými oděvy a množstvím přečtených knih a časopisů a šli domů, sledovat situaci v televizi. Noční zprávy informovaly o vozu bez řidiče a pasažérů, ze kterého se střílí do nepřátel.
Dále se vypráví, že jistý student, jediný na barikádě vyzbrojený panzerfaustem, si v noci tramvaj spletl s okupantským vozidlem.
Tramvaj dodnes bloudí městem, trasou, po které vedly její koleje. Nikdo ji nikdy neviděl, občas je ale v ulicích slyšet hlasité zvonění a dření kovových kol o asfalt. A nad červenými střechami se vznášejí mercedesy vyhozené do vzduchu rozzuřeným strojem…
Nindža od Vyšehradu
Pověst se vztahuje k ulici Vyšehradská. Vypráví o velké ženě v žlutých šatech s vodítkem zdobeným stříbrnými hřeby. Na jeho konci nic není. Žena se prochází ulicí a volá „Nindžo, neválej se v tom a pojď radši na travičku. Nindžo!“
Mnozí se pokusili zahlédnout obojek se stříbrným zdobením a byli i tací, kteří marnému úkolu obětovali značné prostředky.
Obyvatelé ulice se dělí na dva tábory, podle toho, k jakému vysvětlení neviditelnosti se uchýlili. Jedni tvrdí, že rozměry toho, kdo je tu voděn, jsou nepatrné. Nindža se podle nich lidskému oku jeví jako kamínek nebo obroušený střípek skla a proto je nerozlišitelný od pouličního smetí. Druzí tvrdí, že jeho rozměry jsou naopak značné a proto je lidskými smysly neuchopitelný.
Ninju nikdo nikdy neviděl, každé jaro ale vzruší chodce malá záhada. Na trávnících jsou vidět pampelišky s useknutými hlavičkami.
Věčný Milan
Podobná postava prý straší i na Vinohradech. V létě se zjevuje v trenýrkách se shnilou nohou poblíž metra na Náměstí Jiřího z Poděbrad. Její jméno je neznámé.
Pověst vypráví o chudém zemědělci Milanovi z Moravy, který sebral poslední peníze a vyjel do Prahy za prací, kde přišel o všechno stejný den, kdy sem přijel. Je to pověst velmi nudná a příliš dobře známá, nebudeme se o ní rozepisovat. Podle některých prosil kolemjdoucí o půjčku na cestu domů, nedočkal se však pomoci a brzy zemřel hlady.
Milan se údajně zjevuje ve stínu kostela sv. Ignáce na Karlově náměstí. Zastavuje chodce, stále dokola opakuje svůj příběh a prosí o půjčku na cestu zpátky. Zapůjčené peníze nikdo nikdy neviděl.
Napište komentář