V kavárně, kde zrovna sedím, se zdraví dva agenti. A vy si můžete myslet, že se chvástám, ale já prostě už od pohledu vím, co jsou zač. Ten mladší je zástupcem hardwarové nebo softwarové firmy. Ten starší pracuje ve firmě, která si to či ono kupuje. Od mladšího dostává provizi z uzavřených obchodů.
„Tak jaká je panika?“ Ptá se s úsměvem menší třicátník.
„Panika je seriózní.“ Odpoví ten druhý. Je to o generaci starší, velký a zavalitý muž zemanovského typu: kostkovaná flanelka, zmuchlané kalhoty, matné polobotky s ošoupanými patami. Vlasy na ježka se zdají být něčím slepené; používá gel.
Jeho kontakt vypadá jako přestárlý mazánek paní učitelky. Uhlazené vlasy s konzervativním střihem, modrý pulovr na bílé košili, vyžehlené šedivé tesilky a pod nimi kvalitní, nablýskané střevíce s useknutými špičkami.
Posadí se, rozvalí se v židli, doširoka rozhodí kolena. Starší ho napodobí. Mladší si nedbale položí paži na opěradlo vedlejší židle. Starší ho napodobí.
„A už jim šibe nebo maj otázky?“ Vyzvídá mladší s potutelným úsměvem.
„Mají otázky. Spoustu různých otázek.“ Přitaká kostkovaný agent. „A vylezlo jim účetnictví.“
„Blbý?“
„Nojo, teď už mu nerozumí vůbec.“ Dodá smutně.
Takže jde o software, už ho nainstalovali, a je to software, který dělá užitečné analýzy. Neříkal jsem to?! Říkal. Tak vidíte!
Napište komentář