Občas zachytím důkaz, že virus mediálního spratkovství, se rozšířil i do tak seriozního média jakým je ČR Česko a uchytil se hluboko. Zkáza myslí se projevuje v řeči (jak jinak, jsme v rádiu) a tady je příklad:

Při čtení zpráv o blížícím se hurikánu, sděluje hlasatelka vážným hlasem informaci o tom, že ničivá vichřice možná nebude tak ničivá. Čte: Podle odborníků možná… (následující slovo ji zaskočí a evidentně jí nejde z úst)živelka‘ nezpůsobí velké škody.

Jiný příklad: Český rozhlas má databázi „rozhlasových kontaktů“. Osobnosti, které do ní byly zaneseny zřejmě dostávají svérázné odlišovací značky.

Hlasatelka čte o jistém sportovci: XY je v rozhlasových kontaktech zapsán jako ‚národní bůh.‘ Vzápětí slyšíme dotaz redaktorky v terénu položený sportovci XY: Co tomu říkáte, že jste v databázi rozhlasových kontaktů zapsán jako národní bůh?

XY: Já nevím… je to divný… (rozpačité uchechtnutí)

Ano, je to divný.

Je možné, že nemoc už prorostla příliš hluboko, zasáhla kořeny a stala se součástí systému?

 

Napište komentář