Před časem jsem pracoval s „kreativci“ staršími osmdesáti let. Historie psaná rukou jsme tomu říkali. Šlo o sérii pravidelných setkání, při kterých účastníci vyprávěním a psaním rekonstruovali každodenní svět svého raného dětství. Nádherní, inteligentní, vtipní vypravěči. Nejstarší bylo přes devadesát let! Suverénně sahala pro informace až na začátek minulého století a vybavovala si jemné detaily o osobách ze století předcházejícího. Výborné historky, podrobnosti z každodenního života, o kterých se ve škole nedozvíte ani náhodou. Potřebujete vědět, kolik lamp bylo v které ulici před 80 lety? Jděte do archivu. Když ale chcete vědět JAKÉ bylo stát v jejich světle, poproste o vyprávění a správně se ptejte. Jiný zdroj není.
Zůstalo mi dost sepsaného materiálu. Podělím se s vámi o některé kousky:
Dvory a flašinetáři
Dvory obcházeli dráteníci a flašinetáři… Flašinetářům se házely peníze z okna. Drobné se vždycky balily do papírků….
Byli to takoví lepší žebráci. Měli papundeklové desky s dírama. Hrály takovou náladovou muziku, nebyly to lidovky ani klasika. Někdy byli dva – jeden hrál, zpívali oba, druhý běhal a sbíral peníze „Děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji…“ Někdy mívali takovou rozkládací knížku s obrázkama, který znázorňovaly nějakou kutečnou událost a o ní zpívali.
Proč se balily peníze do papíru?
Aby to bylo vidět, aby se nerozutekly. No, a moje maminka na balení do papíru trvala – že prý je to tak slušnější.
Poznámka: Při některých vyprávěních bylo hezky vidět, jak paměť stírá rozdíly mezi vzpomínkou na zkušenost vlastní a na zkušenost z jiné vrstvy reality. Některé detaily, které tu nezmiňuji, byly podle mého z filmů.
Pelmel reálií z dvacátých-třicátých let
- Do školy nosila děvčata listrové zástěrky. Většinou modré.
- Chlapečkové do 2-3 let běhávali v sukýnkách (Snazší údržba.)
- K dostání byly brambory zvané Santagurky.
- 10 rohlíků – 1Kč
- Cukr krystal – 5,20Kč/kg
- Cukr v homolích byl levnější – 4,50Kč, hokynář odlamoval/urážel kusy, doma jste si to museli natlouct.
- Houska s párkem – 0,50Kč
- Máslo se prodávalo na trhu v ruličkách, někdy balené do listů lopuchu nebo křenu. Dalo se také zakoupit v dřevěných, vyřezávaných formách. Formy měly vyřezaný vzor (např. růže).
- Nosily se dřeváky.
- Populární byla domácí loutková divadýlka.
Něco mnohem mladšího: Po Únoru měly babičky 350Kč důchod. I méně.
O kovárně a zelinářích v Praze
Paní Magda (90 let):
Tady na Ohradě, tam co je drogérie, tak tam stála kovárna – poněvadž byly koňský povozy a všechno – a tramvajový koleje vedly takhle okolo: jedny tam a druhý zpátky. Tam byla kovárna vprostřed silnice a ty koleje byly dělaný mimo.
A tady, co je parčík u tramvaje, byl statek Pražačka. Fotky nemám. A tam byly koleje, tam rostla kapusta a to- . Tam byly dva zelináři, Bulhaři. A to jsme ráno zaběhli k Bulharům a oni nám přímo ze záhonu takhle natrhali mrkev nebo jinou zeleninu, ještě na ní rosa seděla.
„U nás měl auto akorát pan doktor, jako lékař, stavitel, protože jezdil od stavby ke stavbě, advokát, a … kdo ještě… jo, ředitel školy.“ (paní Alena D.)
Ulice ve dvacátých a třicátých letech
„U nás měl auto hrabě, majitel cukrovaru Wágner a to bylo všechno. Za hodně dlouhou dobu měla auto ještě Milena Mottlová, té nějak otec koupil auto, no a o tom se mluvilo po celym okrese. Jinak žádný auta nebyly. Na tý vesnici, co jsme jeden čas bydleli, byl nějakej hokynář Pokorný a jeho syn měl motorku, ale to byl jediný na dalekoširokým okrese, říkám.“ (Paní Magdalena H.)
* * * * *
Pro Příběhy na 50 slov jsem napsal sérii textů Dětství před 70 lety. Tady uvádím dva příklady.
O výchově k rodičovství
„Jako malá holčička jsem nechtěla chodit s maminkou ke švadleně. Děsila jsem se, co se mi tam stane.
Sexuální osvěta nebyla. Před dětmi se všechno tajilo. Ale maminka se sousedkami probírala každé nečekané otěhotnění v okolí, tak jsem ledacos odposlechla. Například často říkaly: ‚To je dřív, než na nový šaty!‘“
(Napsáno podle vzpomínky paní Aleny D. na její dětství v třicátých letech.)
O podnikání
„Na Žižkově byl pan Jiskra, stavitel jako jsou dneska. Lidi mu zaplatili 800 korun zálohy, že budou pak bydlet. Jenomže panu Jiskrovi uprostřed stavění došly peníze i materiál. V našem domě na půdě se teda oběsil.
Vím to od paní, která na stavbě dělala přidavačku…
…znala všechny druhy komínů.“
(Napsáno podle vzpomínky paní Magdaleny H. na její dětství ve dvacátých-třicátých letech.)
Napište komentář