Portrét mrzouta-intelektuála z Městské knihovny v Praze

Zase jednou v Městské knihovně na Mariánském náměstí. Já to tady prostě miluju! Poslední dobou mě ty návštěvy ale stojí tolik času, protože – ty postavičky – to prostě nejde hned odejít.

* * * * *

K informačnímu pultu přichází plešatý pán, odhadem něco přes sedmdesát. Tlačí nákupní košík, je to ale čistý, upravený člověk – ten typ, co košík šlohne, protože je to šikovná věc, a když ji můžou mít šmudlové, tak on, bývalý jánevímco, má na něj právo tuplem. V košíku má hromádku knih, kabát, hůlku a křesílko. Křesílko si postaví před pracovnici za pultem, čímž k ní kompletně zablokuje přístup, a začne jí – nevýmýšlím si – začne jí valit klíny do hlavy. Dělá to dlouhými, šroubovanými souvětími, plnými intelektuálních keciček. Úplně stejně, jako to dělal, když byl asákem na fildě nebo kde. Tenkrát mu to místo milenek vyneslo leda kolegyně a kamarádky, ale nepoučil se a hustí to do padesátileté maminy, co to jde. Je to vlastně horší, za ty roky se mu smysl pro efekt a míru zhoršil ještě víc, takže nemůže přestat. Mluví tlumeně, když jsem ho po pěti minutách míjel, sotva jsem na těch pár metrů zaslechl: „Já žádný spisovatele neznám. Já se znám jenom s mumlymumly a taky s mumlymumly“ (Zdvižené obočí, vítězný úsměv.)

Pokračování → 2 strany | 3min →

Rozhlas, příznaky nemoci

Občas zachytím důkaz, že virus mediálního spratkovství, se rozšířil i do tak seriozního média jakým je ČR Česko a uchytil se hluboko. Zkáza myslí se projevuje v řeči (jak jinak, jsme v rádiu) a tady je příklad:

Při čtení zpráv o blížícím se hurikánu, sděluje hlasatelka vážným hlasem informaci o tom, že ničivá vichřice možná nebude tak ničivá. Čte: Podle odborníků možná… (následující slovo ji zaskočí a evidentně jí nejde z úst)živelka‘ nezpůsobí velké škody.

Jiný příklad: Český rozhlas má databázi „rozhlasových kontaktů“. Osobnosti, které do ní byly zaneseny zřejmě dostávají svérázné odlišovací značky.

Hlasatelka čte o jistém sportovci: XY je v rozhlasových kontaktech zapsán jako ‚národní bůh.‘ Vzápětí slyšíme dotaz redaktorky v terénu položený sportovci XY: Co tomu říkáte, že jste v databázi rozhlasových kontaktů zapsán jako národní bůh?

XY: Já nevím… je to divný… (rozpačité uchechtnutí)

Ano, je to divný.

Je možné, že nemoc už prorostla příliš hluboko, zasáhla kořeny a stala se součástí systému?

 

Deniho byznys

Tak vy byste, děti, chtěli, abych vám vyprávěl něco z tý doby, kdy já byl ve vašich letech?  No tak to já vám povím, jaký to bylo, když jsem s Denim chodil do týhle školy. Když říkám ‚Deni‘, vědí všichni, o kom mluvím? Aby ne. Dobře.

Tak v tý době Deni prodával bohatým čtvrťákům na záchodcích dýky. Chtěl za ně tisíc osm set za kus. To bylo přesně tolik, aby si kluci stěžovali, že je to drahý a přece na to dokázali snadno ušetřit z kapesnýho.  Deni se dobře učil. Znal matematiku, znal lidi. Deni měl odhad jako málokdo.

Obvykle trůnil na míse, kolem plno jiných kluků, kouřil a vykecával se. Občas se s ním někdo v kabince zavřel a Deni mu za těm zavřenýma dveřma prodal dýku. Ne pokaždý. Někdy toho dotyčnýho Deni  vzal kolem ramen, přátelsky k němu promlouval, až v rozhovoru došli ke dveřím, ze kterých ho Deni decentně vyšoupnul – s prázdnou. Deniho si všichni považovali. Pokračování → 6 stran | 10min →

Momentka studentů v Městské knihovně

Dnes je Městská knihovna pražská zase ve vynikající kondici! Vedle čtenářů tu vidím –

  • pár výstředních podivínů, mužů i žen, bludných i zaměřených na své záhadné cíle
  • spíci mladíky
  • hobo ve slušném ohozu, s neskutečně zahnojenými chodidly
  • staříka s nákupním vozíkem, který tu hledá někoho, před kým by se mohl rozčilovat (je tu pokaždé)
  • a dnešní novinku, „literárního vědce“ s imaginárním přítelem – chvíli píše do laptopu, chvíli se zvesela hlasitě baví s neviditelným (podle očí poznáte, že duch obchází stolek, přisedne si, vstane…)

Prach ulice a krásné, čisté, kulturní prostředí: kdekoliv dojde k průniku, může vzniknout příběh…

**** Pokračování → 1 strana | 2 min

Moucha

Restaurace plná lidí. Prostorem se pohybuje moucha. Zmateně kmitá mezi vůněmi a světly.

Zklamal jsi mě!

Pronikavý ženský hlas. Melodie věty je zvláštní. Ačkoliv ne, melodie to není, vždyť věta má jediný, vysoký tón; každá slabika ho opakuje. Dynamika – to je to, čím upoutá. První slovo je forte plné vášně, pěkně rozpálené. Dvě zbylá slova jsou sice hlasitá, jenomže také vyhaslá. Každopádně v hlasu je naléhavost, která způsobí, že každá či každý, kdo byl zklamán nebo by zklamán být mohl, přestane cinkat lžičkou v hrníčku, chroupat opečený toust, či vykládat nedávnou příhodu. Celá restaurace znehybní a na kratičký okamžik je slyšet jen personál v kuchyni: Králičí soté na zázvoru na dvojku! S brokolicí nebo bramborem?

Mouchu hlas nerozptýlí. Nemá lidské uši. Mouchu zaměstnává jiný problém. Dostala se pod bílý cylindrs lustru a teď krouží a krouží a krouží – všude je vpředu.
Pokračování → 2 strany | 4min →

11. stránka ze 15« Začátek...910111213...15 »