Ode dne, kdy jsem téměř přestal jezdit po městě autem, jsem už přečetl dvě knihy. Vlezu do MHD, čtu. Takto jsem spolknul A Whole New Mind od D.H. Pinka a Now, Discover Your Strengths od M. Buckinghama – obě vynikající, výživné, podněcující. Pak jsem načal třetí knihu – Hot Spots od L. Gratton. A – eh – uvízl jsem. Přelouskal jsem jen padesát stran a nemůžu se hnout z místa.

Přitom námět knihy je dobrý. „Hotspots jsou místa a situace, kde a kdy spolupráce vzkvétá, plodí mohutnou energii, produktivitu, inovace a nadšení.“ Autorka s tím má rozsáhlé zkušenosti. Objasňuje jev a podmínky jeho vzniku, naznačuje, jak přispět k jeho výskytu a tak. Pěkné téma. Také bych chtěl pracovat tam, kde všechno jde, s lidmi, kteří chtějí uspět, v prostředí, kdy se daří vymýšlet i realizovat. A určitě bych chtěl vědět, jak se dá taková situace navodit (Poněvadž by se z toho dalo udělat lukrativní poradenství.). Jenže číst o tom mi nějak nejde.

A teď k té „recyklaci“ nebo jak to nazvat. Když to nešlo přečíst po dobrém, zkusil jsem to jinak. Já jsem poměrně zarputilý člověk, víte? Dohodl jsem se se sebou, že knihu nebudu číst jako „korporátní-literaturu“. Budu ji číst, jakoby autorka psala o hotspots v jazzové kapele. Přitom se z četby pokusím zjistit –

  • za jakých podmínek mohou muzikanti vytvářet nádherné věci a kdy se jim všechno daří
  • jak je možné, že někteří muzikanti se mohou dát dohromady až ve studiu při natáčení a přesto zplodit něco jedinečného (např. F. Gambale a jeho CD Natural High)
  • jak bychom mohli takovou situaci vytvořit podle potřeby

Teď by asi vyprávění mělo pokračovat popisem triumfu. Ale musím vás zklamat. S novým přístupem jsem úspěšně překonal necelých pět stran. Některé knihy se prostě vzpírají přečtení. Ale to nic, ještě jsem neřekl poslední slovo. Dohodl jsem se se sebou, že někdy příště zkusím knihu číst, jakoby autorka psala o výskytu hotspots v mozku. A to bude něco! Chce to jen odstup, trochu vynalézavosti a zásobu dobrých otázek. A zřejmě i znalosti mozku. Hodně, hodně znalostí o mozku…

Abych to celé uzavřel. Asi jsem nenašel způsob, jak do sebe snadno dostat poněkud sušší knihu. Zato jsem ale –

  • našel neotřelou metodu hledání souvislostí
  • zjistil, že knihu můžeme recyklovat – číst jako novou – pomocí změny kontextu četby
  • znovu potvrdil, že člověk vymyslí cokoliv, jen aby se vyhnul nepohodlnému úkolu

Dobrý den.

Napište komentář