Buffet Městské knihovny pražské. U stolků několik dvojic při jazykové výuce.
Mladý muž v těžkých brýlích s univerzitním výrazem, v červeném tričku, s červeným miničírem na hlavě. Jeho cizokrajná studentka. Mluví na ni švédsky, občas to proloží perfektní němčinou. Vysvětluje jí – velmi akademicky – českou gramatiku. Neváhá používat současně latinské i české odborné názvosloví.
Ona sedí v předklonu,bolestivě se mračí a usilovně si tře čelo. Čas od času, když se jí podaří svést ho k rozpustilému rozhovoru, ožije, narovná se a vesele se směje. On si ale vždycky tak po pěti minutách uvědomí, že upadl do léčky, ukáže do knihy a zase vysvětluje. Teď dokonce žádá odpovědi. Nebožačka sedí v předklonu, jednou rukou se drží za břicho, druhou si mne čelo. Má hroznou migrénu. Má takovou migrénu, až se jí dělají mžitky před očima, raději je zavře. Ve tmě za víčky ale nenachází úlevu, ze všech stran znějí hlasy domorodců. Tuhle výuku si zaplatila, protože jí někdo kdysi řekl, jak je čeština krásná. To co slyší se ale nejvíc podobá chrčení elektrických holících strojků, narážejících na strniště…
Napište komentář