Poblíž kavárny, ve které zrovna sedím, je obchod s dámskými oděvy. Štendrů nepočítaně – nejmíň šest! Před chvilkou stál před vchodem manželský pár, tak 35, romové, pěkně oblečeni. On měl jasně zelený svetr a červené tenisky – za to mohla určitě ona. Ji si nevybavuji.
Teď už tam nejsou. Viděl jsem, jak na něj padla a úpěnlivě zakvílela: „Pojď tam se mnou! Prosím! Musíš mi poradit!“ Zvednul ruce a ustoupil o dva kroky. „Ne! Nejdu! Ne! Nebudu radit! Nepudu tam. Ne!…“ Ustupoval a volal pořád hlasitěji a hlasitěji… a pak utekl naproti do mekáče a schoval se tam na záchodcích.
Vy byste to asi nazvaly zbabělostí.
Napište komentář