Ve slavné jídelně U Rozvařilů, tam co je teď bufet Star Bucks s kelímkem kávy za stovku, jsem viděl zvláštního jedlíka. Byl začátek léta a venku už bylo dost teplo. Tenhle pán měl ale kabát a teplou čepici a tlusté rukavice i kalhoty a na nohou zateplené gumové holinky. Když si sundal kabát (pod kterým měl pletený kabátek) ukázalo se, že kalhoty má na sobě dvoje. Nesl si igelitky napěchované neznámým nákladem. No, emeritnímu profesoru etikety se zrovna nepodobal. Bezdomovec to ale nebyl. Jeho oděv nejevil známky zanedbanosti. A on sám byl čistý, dobře oholený a vlasy měl upravené. Někdo se o něj asi staral.
Co na něm bylo fascinující, byl jeho apetit. Stařík byl malý a hubený, úplný drobeček. Přesto měl před sebou polévku a ještě dvě další jídla: jednou něco s dvojnásobným množstvím knedlíků a jednou něco s velkou porcí rýže. K tomu si z igelitky vyndal pytlík s houskami.
Spapal polévku. Sežral knedlíky a rýži. Masa se nedotkl. Ke všemu přikusoval housky, všechno zalíval spoustou čisté vody z vlastních zásob.
Dojedl, z igelitky vytáhl linkovaný blok a tužku a něco si poznamenal. Byl to jídelnový kritik.
Napište komentář